FOTOALBUM

Brrr, to to studí!

11. ledna 2017 v 9:31 | pihovatá vopice
I u nás přituhlo a jak!



Před chvílí jsem šla dosypat krmítka a měli jsme zamrzlé dveře.

Fotky z kterých mrazí

9. ledna 2017 v 14:30 | pihovatá vopice
Krátké oteplení a následné ochlazení a díky tomu vznikly zajímavé ledové útvary.




Momentálně mráz ustoupil, ale zatím sníh drží.

Výcvaky tříkrálové

7. ledna 2017 v 9:40 | pihovatá vopice
I včera jsem byla fotit, jenže ten sníh mi moc nejde, nastavení jsem si upravila, ale není to ono. Udělala jsem pár snímků a foťák zase schovala.

Dlouho jsem venku nevydržela, zmrzl mi nos, i ušní lalůčky a prsty na rukou byly tak znecitlivělé, že jsem to asi po dvaceti minutách musela chtěj nechtěj zabalit a nabrala směr "domov" a hned jsem si uvařila čaj s rumem.

Snad se brzy oteplí, abych mohla vyrážet aspoň na pár kiláčků, protože potřebuju vychodit ty vanilkové rohlíčky a ehmm..., zjistila jsem, jak moc jsem teď pohodlná a snadno sama sebe přesvědčím, že procházka už stačila.


Líbily se mi dlouhé stíny, i když bylo vlastně skoro poledne.



Našla jsem i Plota, ale major to není, představil se mi jako c. a k. polní maršál Plot ve výslužbě. Na majora Plota jsem se zeptala a je to prý jeho pravnuk.


Opatrujte se v těch mrazech

Výcvaky ptačí

5. ledna 2017 v 15:31 | pihovatá vopice
Hodně se ochladilo, napadlo nám i dost sněhu a tak se ptáci ze sadu stahují k lidským obydlím. Naplnila jsem i větší krmítko, které může obsloužit najednou čtyři hladové krčky.



Tady je vidět, že je opravdu velký zájem o černou slunečnici.


Zrovna nebylo dosypáno všude okolo plno ptáčků, tak jsem fotila. Nenasytní vrabci sýkorku nechtějí pustit. Teď už jsem ale dosypala.


Tak to je ode mne vše, zdravím a přeji krásné i když mrazivé dny.

Výcvaky novoroční

2. ledna 2017 v 16:50 | pihovatá vopice
I včera jsem byla na procházce a na zpáteční cestě jsem se zastavila ve starém sadu. Mám pár fotek a protože jsme dneskauž pod sněhem, nemá cenu ty snímky schovávat.

Do toho sadu chodím děsně ráda, všude kolem je božský klid, všechno tam sice chátrá, stárá kůlna se málem rozpadá, ale to má právě své kouzlo. Kdysi v ní bydleli Ukrajinci, potom nějaký čas i bezdomovci a teď je už opuštěná.

A před tou kůlnou se musím vždycky zastavit, dovnitř jsem se ještě neodvážila, ale jednou tam možná vlezu. Zatím tam fotím jen šípky, to je snad moje úchylka, fotím je totiž ráda, ať jsou v jakémkoliv stavu.



Na stromě bylo tolik jablek a já jedno ochutnala,
bylo slaďoučké...


A taková zvláštní tráva tam roste...


Na holé větvi se zachytil poletující list a ze všech
sil na mě mával, abych si ho všimla...


A tady je vidět, kolik jablek je na stromech, slétali se tam ze všech stran kosi a v jednu chvíli tak krásně zpívali, jsem ráda, že zatím mají dost potravy.

Výcvaky silvestrovské

1. ledna 2017 v 8:28 | pihovatá vopice
Kdepak, žádná duchaplnost ze mne nevypadne ani dneska, tak nevím, pokud platí jak na Nový rok, tak po celý rok...
Psát o tom, co mi momentálně sedí v hlavě - o dalším teroristickém útoku je myslím zbytečné, hlavně že přední politici jsou duchem s pozůstalými postřílených obětí. Jejich názor na běžence to však vůbec nezmění.

Včera odpoledne jsem si vzala foťák a náhradní baterie do sadu, aby tady byly aspoň aktuální fotky, když se na nic jiného zatím nezmůžu, hodně jsem jich smazala, něco málo mi zůstalo.







Doufám, že to není konec majora Plota.

P.S. Moc se toho k focení v zimě nenabízí, tím myslíma na zahradě a tak zkouším fotit co se dá, co mi přijde do cesty a nacházím v tom dokonce zalíbení.

Ojínění

20. prosince 2016 v 9:01 | pihovatá vopice
Ojínění jsme byli ještě minulý týden, vlastně jen jeden den v minulém týdnu a přesně si nevzpomínám který. Jedno ráno vypadalo takhle. Datum nastavený nemám, moje chyba.


zimolez vždyzelený - neopadavý


A naše jabloň si stále drží ještě některé listy, tyhle byly krásně ojíněné.

Tři

15. prosince 2016 v 12:11 | pihovatá vopice
Podle meteorologů současný ráz počasí ještě nějakou dobu potrvá. My máme příšerné vlhko, i když prakticky neprší, tak by se hodily na procházku snad holinky.

Po celé zahradě máme žížalí kopečky, prý to poukazuje na mírnou zimu. Prozatím to dva roky za sebou klaplo a tak jsem zvědavá na tu třetí zimu.

Měla jsem na ploše připravené tři fotky, ta se stromem je staršího data, list je nový, vložila jsem ho spíš jen proto, že stále ještě opadává listí. No a chmýří je také téměř aktuální, protože i včera jsem viděla u silnice podobně odkvetlou pampelišku, jen ten pavouček pro štěstí chyběl.




Tak to je ode mne zase na delší dobu vše, mějte se moc a moc hezky.

Kvetoucí myrta

13. prosince 2016 v 11:14 | pihovatá vopice
V posledních letech myrta vykvétá až doma, já bych byla radši, kdyby si to odbyla přes léto venku na terásce, protože je kolem toho kvetení dost nepořádek.

Tohle je stejně asi poslední rok, protože myrtu pěstuju pro vnoučata a protože je u nás málo místa, poputuje brzy k dceři do jejich nového domečku.



Docela se těším, až myrtu předám, protože kvete poměrně dlouho a tak kolem chodím se smetáčkem a věčně zametám.

Sobota pozdě odpoledne

12. prosince 2016 v 8:12 | pihovatá vopice
Tak tady máme pondělí, na zamračeném nebi takové zvláštní mraky, které mi připomínají rozbouřené moře. Fotit nemůžu, nemám nabité baterie a stejně by to nebylo asi nic zvláštního, protože tyhle mraky o kterých píšu máme celkem často.

Mám tady ale fotky ze sobotního pozdního odpoledne, to se náhle udělalo takové zvláštní světlo. Já něco kutila, nevěnovala jsem tomu pozornost, ale muž se podíval z okna a zeptal se mě, jestli si to nechci vyfotit a já chtěla, protože bylo opravdu co fotit a nač se dívat. Jen mě mrzí, že ty fotky jsou jen slabý odvar toho, co bylo možné na nebi vidět.





Vyšla jsem pak na ulici a na poslední fotce jsem si po chvíli přitáhla mraky trochu zoomem, ne moc. Později byla podívaná ještě lepší, ale to už zase stávkoval foťáček.
 
 

Reklama