Leden 2017

Soukenická štětka

31. ledna 2017 v 12:29 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Tak už dorazil poslední balíček, soukenická štětka. Přiznám se, že jsem na to zvědavá. Někde se píše, že pomáhá, že umí doslova zatočit s boreliozou a jinde píší, že nepomohla. No chci jí vyzkoušet, chci zkusit i ty kratší půsty, abych si později nemusela vyčítat, že jsem pro sebe nic neudělala a jen se lituju.


Včera jsem začala užívat echinaceu forte celý den jsem měla podivně hořko v puse, ale snad si na to zvyknu. Odteď se začnou dít věci a já jistojistě zahodím brzy berličky.


Fotky z minulého týdne

30. ledna 2017 v 15:44 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Jak jsem dneska četla u Blondýny poslední článek, nějak mě to nakoplo. Nevím jestli dost, ale sesbírala jsem fotky z minulého týdne a vrazila je do koláže.
Je to koláž chudá, náš kocourek se fotit nechce, a ani paní pejsková a já to musím respektovat. Taky by se mi nelíbilo, kdyby mě zvlášť dneska a bez mého souhlasu někdo cvaknul a prsknul na blog. Mám totiž po dvou probdělých nocích výraz naprostého idiota. Ne že bych jiné dny vypadala nějak víc oduševněle. No ale stejně nemám chuť se z jistých důvodů, nebo kvůli jedné rubrice tady na blogu moc ukazovat. Jeden nikdy neví, kdo ho potká.


Tak to jsou ty poskládané fotky a fakt mě mrzí, že nemám víc těch pozitivních. Kvete mi zrovna bílá orchidejka, tak ta mi taky dělá radost, i kosí mládenec na krmítku. V tuhle chvíli je krmítko doma, v umyvadle, aby roztál sníh. Ještě by z toho chytil kosáček angínu.

Tři vrabci

29. ledna 2017 v 7:41 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Tak jsem zpátky a přeji hezké nedělní ráno. Včera večer jsem odpadla, po všem tom vaření, pečení a nakonec i smažení jsem byla poněkud unavená. Ještě i teď nejsem schopná napsat ani pár řádků, které by dávaly smysl.

Nakonec to byla ale pěkná sobota, i počasí se vydařilo. Děcka si byla zabruslit, chtěla jsem taky jít, že si udělám nějakou fotku na blog, ale pak jsem to raději vzdala, měla jsem pocit, že k tomu rybníku ani nedolezu.


A tady je vzácný okamžik, kdy se mezi sebou vrabci nehašteřili.

Kytička pro radost

27. ledna 2017 v 13:58 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Dostala jsem dneska ráno dárek, takovou pěknou kolopejku, či kalanchoe. Má tolik poupátek, tak doufám, že cestou nenamrzla.


Protože mám doma frmol, a protože čekáme návštěvu, tak netuším, jak tady dneska a zítra budu.
U nás je v tuhle chvíli jako na jaře, tedy skoro, protože ráno docela dost mrzlo.. Zdravím a přeju krásný, prosluněný víkend.

Asi se učí od lidí... :D

26. ledna 2017 v 8:05 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Mám ráda ptáky, zvláš'ť ty zpěvné. Vidím v nich takové malé andílky, ale někdy se stane, že zachytím okamžik, kdy se někteří ptáci chovají jako někteří lidé. Trochu jsem se do toho zamotala, ale fotka napoví co jsem měla na mysli. Oním hrubiánem byl myslím Zvonek zelený (Carduelis chloris)


Říkám ti, že je to moje krmítko, moje, moje, moje a už sem nelez!


Tak a je od něj na chvíli klid, mám radost, že jsem mu to nandal.


Pane nevíte, proč mi to krmítko tady nahoře nefunguje?


Dosypáno, už je zase všechno v pořádku. Zastavil se u nás po delší době pan Stehlík obecný (Carduelis carduelis) .

Co se v mládí naučíš....

24. ledna 2017 v 18:57 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Ve stáří jako když najdeš. Ingredience do pekárny dala maminka, těsto zadělala a nechala vykynout pekárna a dál to zvládla vnučka. Vánočku upletla i minulé Vánoce, její maminka pak vánočku akorát upeče.


Tak to je moje vnučka, žákyně první třídy a naše sluníčko.


Momentálně už zase marůdek.

Pro jisté sympatizanty

24. ledna 2017 v 9:34 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Už jsem tady kdysi psala o utečencích a z čeho mám obavy. Bylo to ve spojitosti s bývalým režimem. Děda s babičkou si koupili dům a protože to bylo po válce, a bytů bylo málo, přidělil jim MNV do nově koupeného domku nájemníky. Babička s dědou to vnímali jako velkou křivdu, protože měli pět dětí.

Jenže taková byla tehdy doba a přidělená rodina byla tichá, slušná, a pořádná. Nově nastěhovaní mladí manželé měli dvě maličké děti, nedělali nepořádek, platili nájem. Jediný háček byl v tom, že jim byly přiděleny dvě pěkné, velké místnosti v přízemí, a s příslušenstvím. Jenže právě do těch dvou místností se chtěli na stará kolena přestěhovat moji prarodiče a byt v patře chtěli přenechat synovi. Nikdy se tak nestalo, děti vylétly z hnízda a pěkný byt stárnoucím manželům zůstal.

Tehdy jsem na blogu projevila obavy, že se tohle může stát s migranty, a že to bude mnohem horší. Říkala jsem si, že nastane doba, kdy třeba stát vydá podobné nařízení, a už to nebudou mladí, slušní lidé, jací bydleli u dědy s babičkou.

Včera jsem si na Parlamentích listech přečetla rozhovor s režisérem Troškou a dávám sem jen malý úryvek, jeden odstaveček, to pro ty, co pořád obhajují imigranty.

Na otázku: - Máte nějaké informace od přátel, jak to ohledně migrantů vypadá v Německu nebo ve Francii? Zdeněk Troška odpověděl -
Od svých přátel tam žijících dostávám zprávy, které by naše televize i tisk asi sotva směly zveřejnit, zřejmě v rámci zachování klidu a nešíření paniky. Nejrůznější a nejhrůznější věci, které obyčejné obyvatelstvo prožívá, si zatím tady neumíme ani představit. Od toho, že do domů či bytů vtrhne mnohočlenná skupina imigrantů s tím, že tam budou bydlet s vámi, a když se vám to nelíbí, vyhodí vás ven, kdy si automaticky berou vše, co se jim líbí, jak v obchodech, tak v domácnostech, kdy z nudy a radosti ze šíření strachu napadají s neuvěřitelnou agresivitou občany od dětí po starce, všechny, jak se jim zlíbí, vlastně jak je to učí Korán. A policie nemůže zasahovat, protože to má někým zakázáno. Všichni se ptají, jak dlouho to bude ještě trvat. Pomalu si zvykají žít ve strachu a nejistotě.

Šípek s hroší kůží

23. ledna 2017 v 11:19 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Včera jsem byla na kratší procházce, to abych si pročistila hlavu od toho, co se tady na blogu probíralo. Ani ta procházka moc nepomohla, měla jsem problémy s usínáním i se spaním a cítila tolik negativní energie, jako snad nikdy, za celý můj život.

Dneska už to bude se mnou určitě lepší, sluníčko svítí ostošest, sníh se pomaličku ztrácí, i když mráz nepolevuje. Za chvíli máme konec ledna a i když se to nezdá, slunce už má docela sílu.



Našla jsem jeden šípek, který působil tak pevně, jako by se ho mráz zatím nedotkl, všude kolem byly ty šípky černé, nebo nahnilé, ale tenhle vypadal úplně jinak a až doma jsem si všimla, když jsem stáhla fotky, že z druhé strany je nalepené nějaké křídlo, snad muší.

Docela bych brala, abych měla takovou ochrannou vrstvu, jako tenhle šípek, aby se mne nic nedotko

Když přestane fungovat krmítko

22. ledna 2017 v 7:13 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Bylo mi divné, že semena slunečnice delší dobu z krmítka neubývají. Ptáci pokukovali, zkoušeli slunečnici vytáhnout a odletěli zřejmě s prázdnou. Vzala jsem do ruky foťák a zkusila pár snímků.

Přišlo mi v tu chvíli vtipné, jak nahlíželi do otvorů, škoda, že se mi nepodařilo zachytit například zvonka, který vypadal jako opravář krmítek, zkoušel všechny otvory prošťouchnout, ale nedařilo se.

Co tam vidíš, co se stalo?


Nenechala jsem je dlouho trápit, na třetím snímku už bylo všechno v pořádku.


V té poslední slunečnici, kterou jsme celkem výhodně koupili je dost klacíků, ale zato krásně voní a je výborná, mám to vyzkoušené, sama si občas zobnu.

Snažím se klacíky průběžně vybírat, ale stane se, že nějaký přehlédnu a pak nastává takováhle situace, i proto mám krmítek víc.

Víc hlav víc ví

21. ledna 2017 v 10:50 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Už druhý rok se nám v kompostéru od jara do podzimu objevovalo strašně moc tzv. octomilek, banánových mušek, či jak se ještě těm otravným tvorům říká.

Napodzim jsem si je přitáhla domů s rostlinami, které byly na letním bytě. Neví někdo, jak je dají úspěšně zlikvidovat?

Kdysi jsem četla, že pomůže, když se rostlina na čas přestane zalévat, jenže já mám ty potvory např. u azalky, taky jsem je viděla lozit kolem bramboříku. Zkusila jsem vynechat zálivku, ale dlouho jsem to nevydržela, když vidím, jak má brambořík svěšené listy i květy, a ony se tam vesele prohánějí v plné síle, musím dodat vláhu jemu i mé oblíbené azalce.

Občas nějakou potvoru i zaplácnu a co mě překvapilo, ty malé rozpláclé bestie jsou někdy plné krve a já se často přistihnu, že se musím drbat, protože mám červený svědivý flíček třeba na ruce.

Jako by byly dva druhy, jedna muška je maličká, ta druhá, která mívá v sobě moji krev je přece jen trošku větší.

Umístila jsem do květináčků dokonce žluté lepové destičky, ovšem za týden se přilepila jen jedna jediná potvora. Větší úspěch mám, když jsem na ně zlá a likviduju je ručně. Ráno je zdá se všechno v pořádku, ale není.

Tak nějak si s těma potvorama už nevím rady, každý večer se mi pár nových mušek vesele prohání pokojíkem, a hrají si se mnou na schovku. Ty co vidím zlikviduju, i když si často koleduju, jak lezu po výškách (sedávají s oblibou i na stropě) o nějakou tu zlomeninu..., to v lepším případě.

Od loňského léta dávám kuchyňský odpad do příslušné nádoby, kterou jsme si za tím účelem objednali u technických služeb, mušek sice v komposteru napodzim ubylo, ale zase jsou v té nádobě a někdy i celé mraky a nepomohlo, že jsem opakovaně nádobu na bioodpad v létě i napodzim vystříkala biolitem.

Tak teď babo raď.....