Říjen 2016

Poslední mávání

30. října 2016 v 15:44 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Děsně to fouká, dá se říct, že vítr rve z větví listí, které by na stromech za jiných, příznivějších podmínek ještě nějakou dobu vydrželo.


Jak jsem tam tak stála, představovala jsem si, že mi javorové listy mávají a říkají nashledanou na jaře.

Podzimní nálada....

29. října 2016 v 15:19 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Asi by to chtělo stativ, který ovšem nemám. Musela jsem vypnout blesk, aby si stále nestavěl hlavu a neblejskal si jak ho napadne.


mraky aneb surrealistické nebe


Ten list si přímo říkal o cvaknutí.


Svět je jen naší představou?

29. října 2016 v 10:40 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ

Že je svět jen naší představou mohl vymyslet někdo, kdo v životě nic pořádného nedělal. Někdo kdo neměl nikdy žádné povinnosti. Někdo kdo je jak se říká za vodou, má dost peněz na to, aby se mu vyplnilo všechno podle jeho představ, přesně tak, aby jeho život plynul jako krásný sen. Věřím, že takový člověk vidí Svět úplně jinýma očima, protože nepřijde do styku s tvrdou realitou a všem nebezpečím které v současné době hrozí se mohou vyhnout.

Takový člověk ani netuší, jaká je současná realita, jaký je minimální plat, kolik dneska stojí potraviny a jak těžké je najít práci.

I pro naše některé současné politiky je Svět zřejmě jen jejich představou, proto tak tvrdošíjně stojí za tím, že není potřeba zvýšit minimální mzdu, není potřeba se postarat o nemocné a tělesně postižené děti, o bezdomovce. Není potřeba navýšit důchody, oni jsou zkrátka přesvědčeni o tom, že se dá žít jen ze vzduchu, jak to někde říkal pan Dušek. Není potřeba jíst, ani pít, pokud se naučíme vyžít z prány. Jen mě napadá, nač vlastně potřebují politici a umělci tak vysoké platy, když si můžou představit Báječný svět.

Představou je pro mne Bůh, nikdo ho nikdy neviděl, lidé si ho jen představují, a "někteří", nechci je jmenovat, tyto představy v lidech podporují, aby je mohli snáz ovládat a aby mohli z těchto představ těžit.

Vzpomínka na opravdu hezký podzim

28. října 2016 v 7:05 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Nevím přesně z kterého roku tenhle snímek je, akorát vím, že je focený prvním foťákem a já si na něm tehdy nenastavila datum. Měl takovou nevýhodu, že s každou výměnou baterií se musel znovu nastavit a já to tehdy neudělala, nepřipadalo mi to důležité.



Nevím jak je to jinde, ale ten letošní a vlastně i loňský podzim se mi nějak nepozdává. Většinou je zataženo, mlhavo, v posledních dnech se přidala silná inverze, a ve vzduchu je kromě kouře cítit jakýsi zápach, který bych přirovnala k sirovodíku.
Sice tak moc neprší, ale vzduch je vodou prosycený, a tak je venku neustále mokro. Těšila jsem se na podzim, těšila jsem se, že budu chodit na dlouhé procházky s foťákem, ale zatím zůstalo jen u toho těšení. Zastavili se u nás známí z Prahy a kroutili hlavou, když jsem říkala, že takhle už je delší dobu. To v Praze je prý podzim vlídnější. A večer pak volala dcera z Kynžvartu a i tam mají prý krásné slunečné počasí.

Francouzská cibulačka s Nivou

27. října 2016 v 8:44 | pihovatá vopice |  O VAŘENÍ
Na jaře, ani v létě tuhle polévku nevařím, většinou u nás přijde na řadu až napodzim a včera mě o ní manžel požádal, dokonce zajel na kole pro Nivu.

Na polévku je potřeba 500g cibule, 75g másla, plus kousek másla na osmažení pečiva, 2 lžíce hladké mouky, 1 a 1/4 l vývaru, (lze nahradit Masoxem a zeleninovým bujónem) 1 bobkový list, nové koření a celý pepř, to jak kdo má rád, malou špetička nastrouhaného muškátového oříšku, špetku tymiánu, bagetu, nebo starší pečivo, 50g strouhané Nivy, sůl a pepř, polévkové koření Maggi na případné závěrečné dochucení


Celé to je asi postavené na pomalém smažení cibule. V hrnci rozpustíme máslo, já přidala bobkový list, nové koření a kuličky pepře, k tomu na měsíčky rozkrájenou cibuli a 5 minut míchala, aby cibule změkla, ne zrůžověla, ale opravdu jen změkla a poté jsem teplotu snížila na minimum (mám elektrický sporák a tak jsem stáhla teplotu na jedničku) a cibuli s kořením restovala 1 a 1/2 hodiny. Poprvé jsem u cibule stála, nebo chodila každou chvíli cibuli kontrolovat, bála jsem se že se přichytí, nebo dokonce spálí, ale bylo to naprosto v pohodě, cibule čím dál víc voněla a měnila pomalu barvu, ke konci dostávala zajímavý tak trochu karamelový nádech. Při dalším vaření už jsem šla cibuli jen občas zamíchat.

Když už je cibule tak akorát, přidáme 2 lžíce hladké mouky a ještě 5 min. restujeme, to už se ale musí míchat, aby se mouka s cibulí nepřichytila.
Nakonec přidáme do hrnce vývar - já přidala kuřecí cca litr a čtvrt a povařila ještě dalších 10 min. Než se polévka dovaří osmahneme si připravené pečivo.

Snímek je starší, včera jsme měli místo osmaženého chleba osmaženou houstičku, ale za sebe můžu říct, že mi víc než ta houstička chutnal osmažený chleba.

Syrská logika :D

26. října 2016 v 13:27 | pihovatá vopice |  VESELE NA VÁŽNOU NOTU
Normálně bulvár už nečtu, no dneska jsem něco hledala na netu a hodilo mě to na Blesk a rovnou na článek kterej mě rozesmál. Ne že by to bylo zase tak moc k smíchu, ale smích někdy přijde, aniž bychom chtěli, funguje pravděpodobně jako ochrana, když už má člověk z něčeho fakt velkej strach, asi aby se totálně nezbláznil. Já už asi blázen ale jsem.



A mezi textem upoutávka na další zajímavej článek, hlavně že ty uprchlíky
perou do Evropy co to dá.


Jestli se ptá někdo co mě tak rozesmálo, tak to byly argumenty vychcaného Syřana, kterej nemůže pracovat, protože mu jeho náboženství říká, že má povinnost starat se o své rodiny a tak je vlastně stále na cestách, aby mohl obšťastňovat své čtyři ženy.

Něco od nás ze zahrádky

24. října 2016 v 10:47 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Objednali jsme slunečnici, protože ptáci už víc jak 14 dnů loudili a já jsem slabší povaha.



Ještě něco kvete, v truhlíku mám afrikány, měla bych se už připravit na zimu, ale je mi jich líto, nechci aby skončily předčasně v kompostéru.


Brslen evropský (Euonymus europaeus), tohle je starší snímek, letos si nějak pospíšil a už dávno je holý.

Krachle

22. října 2016 v 16:12 | pihovatá vopice |  O VAŘENÍ
Listové těsto rozválím, obdélník těsta přenesu na plech, pečící papír nepoužívám na krachle nepoužívám.
Těsto na plechu potřu rozšlehaným vejcem, posypu cukrem, někdy podle chuti cukrem skořicovým. Vložím do hodně rozpálené trouby - cca 200°C a peču 8-10 min.


Je to dobré, rychlé, ale není to ono. Nejsou to ty krachle, které pamatuji z mládí. Pokud se sem dostane někdo s původním receptem a poradí mi jak na to, budu blahem v sedmém nebi.

Dřív než opadá....

22. října 2016 v 9:33 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Stačilo pár chladnějších nocí a rán, najednou jsem zjistila, že listy jinanu mění barvu, nejprve jsem si myslela, že je to jen zdání, protože se mi listy zdály pořád ještě zelené. Foťák tu změnu zaznamenal dřív než já.


A momentálně to jinanu sluší ještě víc, ráno chvíli svítilo sluníčko a on přímo zářil, jenže já měla vybitou baterii, protože jsem zapomnětlivej lempl..

Ropucha

21. října 2016 v 10:12 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Nikdy bych nevěřila, jakou radost budu zrovna já mít z ropuchy. Byly totiž doby, kdy jsem žabí kuňkání moc nemusela, ale to už se změnilo.

Letos tedy kuňkaly hodně a já zjistila, že se mi nějak líp v létě usíná, a že se mi ten žabí koncert docela líbí.

Tuhle ropušku jsem vyfotila v plastové míse, kde jsem měla dočasně zasazené podzimní astry.

Nevím co tam dělala, ale vůbec jí nevadilo, když jsem si jí chtěla vyfotit.
Napřed se vyhřívala a pak se do zeminy zahrabala, což jsem vůbec netušila a když jsem si chtěla rozhrabané astry v míse urovnat, nahmátla jsem něco měkoučkého
a ona to byla paní ropucha.

Za nějakou dobu jsem si musela dávat pozor kam šlapu, protože se různě po zahradě začala objevovat všude možně, kde jsem to vůbec nečekala maličká ropuší miminka.

A zvláštní bylo, že všechna mimča směřovala stejným směrem, a to k rybníku. Docela se mi po nich stýská, ale věřím, že se příští rok zase nějaká ta žabka objeví, měli jsme jeden rok na zahradě i rosničku.