Červenec 2016

Mraky asperatus

31. července 2016 v 10:43 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Máme za sebou první dnešní bouřku a těsně před ní se objevily tyhle zvláštní mraky.

I když vypadaly mraky tak trochu zlověstně, bouřka byla jen mírná.


Zkusila jsem si nastavit foťák na panoramatické snímky a udělala jsem jen jeden a pak se spustil déšť.


Slunečnice

30. července 2016 v 19:21 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Tuhle slunečnici jsem nevysela já, ale sýkorky, protože to ony si odnesou často semínko dál od krmítka, aby nezdržovaly ostatní ptáčky.
Vrabcům, zvonkům a dalším jedlíkům je to celkem jedno, jestli druzí čekají, nebo ne. Klidně si i na malém krmítku vysedávají a semínka si vylupují uvnitř a slupky plivou v krmítku, nebo vedle něj a je po nich pak největší nepořádek.

Proto mám asi ze všech druhů, co k nám létají nejradši právě sýkorky a ještě se nestalo, že by náš kocour chytil vrabce, a nebo zvonka zeleného, kdepak. Vždycky je to nevím proč sýkora.



Líbí se mi když je vedle sebe slunečnic víc a tak to příští jaro nenechám jen na sýkorách a pomůžu jim s výsevem, kam mám sázet už mi ukázaly.

Sobotní článek o ničem

30. července 2016 v 14:55 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Uf, to je dusno, ani se pořádně nedá dýchat, natož pracovat. Naštěstí už jsme zase sami a tak nemusím ani vařit, když se mi zrovna nechce. S manželem se vždycky nějak uskromníme.

před malou chvílí jsem posbírala suché prádlo a další várku už dávat radši nebudu.
Vypadá to totiž venku na pořádnou bouřku,
i když ty silné jsou hlášeny až na zítra.

Teploměr ukazuje jen 28°C, ale je k nevydržení, a to máme pořádný vítr.
Popadaly mi všechny květináče a když jsem je stavěla, všimla jsem si, že už je zemina zase vyschlá. Včera navečer jsem všechno pořádně zalila a ještě v noci i trochu pršelo. Sucho je u nás opravdu nevídané, a stejné to bylo i loňské léto.

Mám radost, že se trochu vzpamatoval muškát, stejně ale uvažuju o tom, že příští rok už asi nebudu dávat do truhlíků nic, nebo možná jen všelichu, jestli jí seženu, s tou jsem maximálně spokojená, zatímco balkongold mi napadly nějaké breberky, asi třásněnky. Postřikuju ostošest a kroutím hlavou nad tím, jakou mám s těma kytkama už třetí rok, takovou smůlu.

U sousedů už mají okna letos bez truhlíků a to je měli minulý rok docela pěkné. Takovou záplavu muškátů jsem já nikdy neměla.
Zpočátku mi okno bez osázeného truhlíku přišlo nezvykllé, jenže docela sousedku chápu. Člověk si odvykne a odpadne spousta starostí a práce, teď se mi vybavilo, že jim loni truhlíky často při silném větru padaly a mně ostatně taky. Když jsem je nechala pár větrných dnů pod okny na zemi, nastěhovali se mi do truhlíků pro změnu slimáci.

Vát nám bude vítr slabý, později mírný

29. července 2016 v 7:15 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Předpověď na dnešek - Vát nám bude vítr slabý, později mírný, obloha bude oblačná, ojediněle až lehce zatažená, a přidají se i bouřky, které by mohly být i mírně intenzivní.
Srozumitelná pro mne byla v tomto případě jen odpolední teplota a to od 22°C do 26°C. Nemám ráda pařáky a tak si dnešek snad konečně užiju.

Přestávám rozumět předpovědím, nejen že v poslední době v našem kraji nefungují dlouhodobé, ale přestávají fungovat i krátkodobé. Zato se objevuje tolik nových výrazů a já nějak nechápu, jak mám například rozeznat vítr mírný od toho slabého. Dokonce mi dělá problém i mírná intenzivita, pocitové teploty a pod. lahůdky.


Tyhle zvláštní mraky jsem vyfotila koncem minulého týdne. Musím si na foťáku znovu nastavit datum, protože mi při výměně baterií vždycky záhadným způsobem nastavení zmizí.

slézová růže - topolovka

25. července 2016 v 7:34 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Právě je její čas, kvete snad u každého domu v naší ulici.



slézová růže - topolovka - proskurník

Nejlepší účinky na zdraví má prý topolovka tmavá, ale všechny jsou krásné a hodí se do vesnických zahrad.

Obamova demokracie

24. července 2016 v 16:17 | pihovatá vopice |  VESELE NA VÁŽNOU NOTU


Obama - "Sýrie, Afganistán, Írák, Lýbie...
Všude zabezpečujeme demokracii
a lepší život"

Zeman - "Aha, tak proč spí všichni ti lidé
z těchto zemí v evropských
tělocvičnách?"

zdroj obrázku e-mail

Hezký zbytek neděle

Čas růží...

23. července 2016 v 9:32 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Bývaly doby, kdy jsem měla růžových keřů víc, a snad jednou najdu čas a vložím si sem na blog snímky těch, které mi odešly, vymrzly.

Začínají mi kvést dvě, které jsem zasadila na podzim, jsou koupené v Penny a ani jedna neměla přesný název, jen o jakou se jedná barvu a že jsou to růže velkokvěté. Přiznám se, že růžím nerozumím, květy nejsou extra velké a uvedená barva taky moc nesouhlasí, ale líbí se mi a mám radost, že přečkaly bez problémů první zimu.

růže ze zahrádky, kterou jsem sama namnožila

tahle kráska je z Penny a moc se mi líbí

tahle měla být růžová velkokvětá


růže skalková


Ta poslední je růže plazivá - Rosa arvensis a já z ní mám obrovskou radost.

Vepřová konzerva

22. července 2016 v 17:23 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Dneska mi dorazila do e-mailové schránky zase lahůdka. Fotka vepřových konzerv je dost nekvalitní, ale i tak je vidět ten nebetyčný rozdíl ve váze, taktéž rozdíl po finanční stránce, ale hlavní a největší rozdíl je v kvalitě masa.
Chtěla bych vidět jediného Čecha, který by si z těch dvou konzerv dobrovolně vybral tu, která je určena pro náš trh.
A to se pořád říká, že masné výrobky, jogurty, ale i jiné potraviny se vyrábějí podle toho, jak si to my v České republice přejeme - podle naší chuti.
Ostatně nejsou to jen potraviny, ale např. i krmivo pro zvířata, prášky na praní, které jsou zcela jiné, než např. v Německu, aviváže. Je strašně zajímavé, že aviváž u nás koupená druhý den na prádle takřka není cítit a ta samá aviváž, kterou používá sousedka, ale je koupená v Německu se s tím šmejdem od nás ze supermarketu nedá srovnávat.

Ale zpátky k té konzervě, byl tam i text a protože já nerada lidem přeposílám cokoliv, sdílím radši obrázek i text touto cestou.

Eva Nová

22. července 2016 v 8:58 | pihovatá vopice |  KNIHY - FILMY
Tento týden jsem šlapala mimo jiné na rotopedu u filmu Eva Nová s Emilií Vášáryovou v hlavní roli a příběh Evy Nové mě velmi zaujal, podle mne hrála Milka tak přesvědčivě, že jsem vydržela šlapat téměř až do konce filmu.

Eva Nová jak z filmu vyplynulo neměla jednoduchý život a těch příležitostí, aby sáhla po sklence alkoholu měla víc než dost, proto není divu, že skončila na protialkoholní léčbě.

Přistihla jsem se několikrát, že mám strach, aby se po propuštění z léčebny Eva Nová opět nevrátila k alkoholu a střídavě jsem pociťovala zlost na herce, kteří jí ve filmu po té, co se vrátila z odvykačky alkohol nabízeli. Zkrátka
mě to nutilo držet jí palce.

Musím říct, že jsem postavu Evy Nové ve filmu obdivovala, protože stát se to mně, určitě bych v některých momentech po té sklence stoprocentně sáhla znovu a byla bych jistě zahořklá.
Nejvíc jsem prožívala to, jak se k ní choval její syn, taktéž alkoholik. Vím, že ona jako matka se v jeho dětství nechovala dobře, a proto jí to syn vracel i s úroky, ale že až v takové míře a ona vydržela všechny jeho urážky a byla pevná jako skála, to jsem obdivovala a duchu jí radila (ne zrovna dobře), aby se na syna už vykašlala, a žila svůj vlastní a nový život.

No a z čeho bych si chtěla vzít ponaučení? Chtěla bych umět tak odpouštět, jako to dokázala filmová Eva Nová.
Hezký článek o filmu je na stránkách Tylův dům

malinoostružina

21. července 2016 v 19:25 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Už řadu let jsem malinoostružinu na zahrádce chtěla mít, protože jsem o ní četla jen samou chválu. Mezi jiným i to, že nikam neputuje, že se nerozlézá jako ostružiny a maliny.

Chuťově prý výborná, i když na druhou stranu jsem na jedné diskuzi četla, že některým lidem nechutná.
Jestli to bude jako s jostou, tak mě to nechává v klidu, protože i když jsem četla od řady lidí, že jim josta nejede, tak já bych se v ní ujedla.
Každý den mlsám, trhám jostu do pusy, každý den si jí přidávám do jogurtu, když mám ten jogurt při ATB konzumovat.
I manžel už jostě přišel na chuť a někdy se tam sejdeme.

Sazenici malinoostružiny jsem si koupila před pěti lety jen jednu, protože stála docela dost.
Celkem třikrát jsem jí přesadila, protože se jí nějak na mnou vybraném stanovišti nelíbilo a uvadala.

Minulý rok se objevil jeden květ, plod však nedozrál.
Letos na jaře byly květy dva, jeden po odkvětu okamžitě odpadl a z druhého dozrála jedna malinoostružina.
Dneska jsem jí ochutnala a chuť byla příjemná, jenže z toho jednoho plodu mi to nejde tak přesně určit, já bych k tomu potřebovala mít malinoostružin plnou pusu.

Několik let starý šlahoun už asi neobrazí, má žluté listy, ale zjistila jsem, že kolem něj ze země něco raší, tedy ne něco, protože už to má listy.
Zřejmě se rozroste, z čehož mám radost, ale nechci to zakřiknout. Jak nejsem věřící, tak na zakřiknutí si už dávám pozor.