Květen 2016

Myši - Gordon Recce

31. května 2016 v 11:28 | pihovatá vopice |  KNIHY - FILMY
Můj manžel byl touto knihou doslova nadšený, a proto jsem po ní také sáhla. Bohužel tak velké nadšení, jako on jsem s ním nesdílela.
Název myši, pro slabé povahy, které se neumí bránit a ve všem se podřizují se mi k Shelley a její matce, tedy hrdinkám tohohle psychologického románu moc nehodí. Mám dojem, že se během jedné úděsné noci noci plné hrůzy z plachých myší nemůžou stát jiné bytosti. Myši si představuju jinak a hlavně tak nějak napořád, kdežto Shelley a hlavně její matka začnou okamžitě jednat s naprostým přehledem a rozvahou.
Přesto jsem se začetla snadno a oběma hrdinkám držela do samého konce palce.

anotace -
Každému jednou dojde trpělivost.

Šestnáctiletá Shelley i její matka jsou jako šedé myši - nenápadné, plaché, nervozní. Je snadné jim ubližovat. To si dobře uvědomuje jak Sheelleyin otec, sužující její matku, tak spolužačky ze střední, které Shelley šikanují. Proto se matka s dcerou uchýlí na venkovskou samotu, kde naleznou nový domov a vedou život plný pohody a vzájemného porozumění.
Právě nabytý klid však naruší lupič, který jedné noci vnikne do jejich domu. Banální vloupání vyústí ve sled děsivých událostí.

Shelley totiž dobře ví, že když už se kočka dostane do myší díry, neodejde bez kořisti....
Hlavní hrdinka příběhu je také jeho vypravěčkou. Prostřednictvím její senzitivnosti a prostých, ale o to účinnějších výrazových prostředků stvořil autor dokonalý psychologický thriller, v němž dovedně dávkuje napětí tak, že dráždí čtenářovu pozornost na nejvyšší možnou míru.

Bioodpad

31. května 2016 v 8:51 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Od rána se to venku kabonilo a před hodinkou spustil déšť, ne moc prudký, spíš takový, kterému se říká "zahradnický",
však už to zahrada potřebovala jako sůl.

Od včerejšího dne máme nádobu na bioodpad, pronajali jsme si od města tu největší, jakou měli na 240 l a já se hned po obědě pustila do plevele, který se tam smí dávat, to aby nebyla prázdná, až si zítra poprvé budou bioodpad odvážet, ale hlavně proto, že bych chtěla plevel aspoň trochu zredukovat.
Manžel si ten pojízný krám pronajal původně na posečenou trávu, protože naše čtyři kompostéry jsou už plné, ale jak ho znám, tak se do sekání trávníku hned nepohrne.

Dlouho jsme váhali, protože v jiných obcích mají lepší podmínky a ještě dostávají občané i hotový kompost, no u nás v Kocourkově tomu tak není. Za nádobu se platí a platí se dokonce i za to, že tu nádobu přivezou a motivace vlastně není žádná.
Požádala jsem manžela, aby se při podepsání smlouvy zeptal, jestli se smí do bioodpadu dávat i psí bobky a dostal odpověď, že nesmí a k tomu dlouhý seznam, co všechno do bioodpadu patří a nepatří.

Budeme to samozřejmě respektovat, to je jasné, ale vůbec nechápu, kam se ty bobky tedy smí legálně dávat, když do popelnice taky nepatří.
V diskuzi někdo psal, že si vykopal za tím účelem na zahradě jámu a jiná paní zase napsala, že bobky hází do WC. Názory se různí, co člověk, to jiný, ale převažují ty, kdy lidé říkají, že se psí hovínka do kompostu dávat můžou. Tak nevím, nějak se mi to nepozdává. Snad abychom si koupili za tím účelem ještě speciální kompostér???

Modřenec plnokvětý

30. května 2016 v 9:06 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Už jsem myslela, že snad ani nevykvetou, ty běžné modřence jsou dávno odkvetlé.

Muscari armeniacum Flore Pleno-plnokvětý modřenec


Vhodné jsou prý i k řezu, já je nechávám, ale stejně se mi nějak víc líbí ty obyčejné modřence, a úplně nejhezčí se mi zdají ty s bílým jakoby krajkovým okrajem.

Nedělní ráno

29. května 2016 v 9:03 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Dneska je tak hustá mlha, že by se snad dala krájet a zatím se nezvedá. Nálada při pohledu z okna přesně odpovídala realitě a tak jsem si řekla, že když už, tak už a hupsla jsem na váhu, ať nemám blbou náladu jindy. Jenže váha mě docela potěšila i přes to, že jsem předevčírem snědla úplně sama celý polárkový dost na posezení.

Ukázala mi rovných 72 kg. Zase se okamžik zdálo, že má tendenci klesnout pod číslici, které se už docela dlouho držím, ale snad se konečně dočkám už příště.
Nevážila jsem se 14 dní a proto se mi zdá úbytek 300g g opravdu maličký, ale byla bych šťastná jako blecha, kdyby to takhle šlo dál. Měla bych snad přece jen šanci se těch vytoužených 68 kg dočkat.

Pro jistotu jsem vzala na pomoc i centimetr a od minulého měření mám v pase o 3 cm méně - 84 cm, a přes boky je to méně jen o 1 cm, tedy 101 cm. Ovšem byly doby, na které tedy moc nerada vzpomínám a to jsem měla v pase neuvěřitelných 97 cm!!

Co mě ještě potěšilo je, že mi v květináči začínají kvést lesní jahůdky, tak se možná dočkám za pár dnů slaďoučkých a aromatických plodů.

Jo a ze semínek vypěstované zatím ještě maličké rostlinky jahod měsíčních se konečně mají k světu. Pořád to byly takové neduživé nitky s nepatrnými lístečky, na které když zasvítilo trochu víc sluníčko, tak se usušily, ale teď v posledním týdnu rostou takřka před očima.

Konvalinky

28. května 2016 v 17:34 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Trošku zapršelo....


... a konvalinkám kapky deště sluší...

Ticho před bouří

28. května 2016 v 14:05 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Dva dny jsem se lopotila na skalce, ne že bych měla všechno hotové, ale udělala jsem docela velký kus práce a tak se moje dušička částečně zklidnila.

Víkend už nebude úplně celý pracovní, jako ten minulý, ale spíš odpočinkový, tedy aspoň v to doufám. Já totiž moc dlouho odpočívat neumím, pořád se mi něco honí hlavou a pak to chci hned realizovat a většinou se mi to ani nepovede. Nakonec zjistím, že to byla pořádná blbost, se do akcí, která sama nezvládnu pouštět. Kdybych se z vlasních chyb poučila, ale to ne. Nojo, jenže jiná asi už nebudu.

Zasadila jsem si nějaké nové skalničky od kamarádky, včera večer jsem únavou už doslova padala na ústa a teď to vypadá, že přijdou bouřky a možná i kroupy.

Je takový zvláštní klid, ani ptáčky není slyšet, takové to ticho před bouří a už se začíná i zatahovat.
Honem jsem ještě luxovala terasu, dělala jsem to poprvé, a stejně už musím sáček vyhodit, tak jsem na to vlítla a šlo to dobře. Vysála jsem i různá semínka plevele, hlavně pampelišku a taky semínka ze smrkových šišek. Letos je jich tolik a mají tendenci do pár dnů klíčit.
Včera jsem nějaké semenáčky vyrýpla a zasadila do květináče, ale všechno zasadit a zachránit nemůžu, to bych nedělala nic jiného.

Azalka dřevitá

27. května 2016 v 14:22 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Včera rozkvetl první kvítek na dřevité azalce a dneska je úplně celá v květu. Doufám že zase nepřijde nějaká vichřice, nebo kroupy, jako každý rok.


Azalka dřevitá x Toucan (Rhododendron)


Všechno nějak o překot kvete, za chvíli už nebudu mít na zahrádce co fotit, leda plevel.

Proč elity nenávidí prezidenta

27. května 2016 v 10:47 | pihovatá vopice |  VÝROKY MOUDRÝCH
Často se mluví o "rozdělené společnosti" v souvislosti s prezidentem Milošem Zemanem a vyhraněnými postoji jeho příznivců a odpůrců. Jak se na to dívá sociolog? Jak moc zásadní je podle vás tento spor?

Václav Bělohradský nedávno napsal, že přímá volba prezidenta rozdělila národ.


To není přesné. Přímá volba ukázala rozdělení, které už existovalo. Na jedné straně vzdělaní bohatí inteligentní kultivovaní lidé žijící z dotací a státních či korporátních rozpočtů, na druhé straně řemeslníci, chlapi z fabrik, podnikatelé, servírky, kadeřnice, zdravotní sestry a masa dalších obyčejných lidí, kteří těm vznešeným platí jejich pohodlný život.
Pokud se ozvou, jsou označováni za nácky. A tihle lidé najednou zjistili, že mohou elity přehlasovat! To je naprosto revoluční zjištění. A to je skutečný důvod, proč Miloš Zeman, ač si jako prezident počíná velmi dobře, vyvolává takovou nenávist. Pro vládnoucí elitu je Miloš Zeman živou připomínkou, že i ona může být poražena.
zdroj textu e-mail, zdroj fotografie a ještě se mi líbí citáty

Plamének horský

26. května 2016 v 18:38 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Začíná kvést a je překrásný.

Clematis montana 'Grandiflora' plamének horský


Tak jemný a něžný....

Rozrazil rezekvítek

25. května 2016 v 18:00 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Dneska jsem si vyfotila rozrazil rezekvítek, minulé sekání nějak pod jabloní přežil, ale příště už to může být jinak. Vzpomněla jsem si, že jsme jako děti věřily tomu, že pokud se kvítek utrhne, přijde brzy bouřka. Jednou jsem to zkusila a ona skutečně přišla, ale bylo to spíš příšerným dusnem, bouřka by přišla tak, jako tak.


Pokusila jsem se vyfotit kvítek hodně zblízka i s mravencem,
takže jsou vidět žilky a rozsypaný pyl.

Rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys, lidově bouřka, bezvršec či žabí očko). Proslýchá se, že je to velmi účinná léčivka, která prý dokáže do týdne vyčistit krev, a umí prý snížit i hladinu cholesterolu. Bližšího zatím nic nevím, pokud něco vypátrám, určitě rozrazil rezekvítek přidám do rubriky o bylinkách.