Duben 2016

Stále kvetou třešně

30. dubna 2016 v 13:41 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Tak je možné, že přece jen budou nějaké ty třešničky na mlsání.


A zamilovaní se budou mít zítra na 1. Máje pod čím líbat.

Dvacet deka dole

30. dubna 2016 v 8:24 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Vážení po týdnu je opravdu lepší, případné kolísání člověka tak moc nerozhodí.

Dnes ráno jsem se s menším zaváháním postavila na váhu.
Přece jen jsem trochu hřešila a byla i nějaká řádka čokolády a chleba se sádlem, který tak miluju.

Tak jsem se nakonec odhodlala, ale měla jsem napřed chvíli zavřené oči a když jsem je otevřela, nebylo to zase tak špatné.

Konečně jsem se dostala pod magickou 73,
u které jsem trčela dost dlouho. Moje dnešní váha je 72,8 kg.
Zřejmě pomáhají každodenní procházky, poctivé šlapání na rotopedu a cvičení.

Nejde to tak rychle dolů, jak bych si přála, ale na druhou stranu moc dobře vím, že nevydržím žádné diety. Zvýšený pohyb, to je to jediné, co u mne zatím trochu zabírá.

Tak musím hlavně vydržet a mohlo, nechci to ale zakřiknout, protože jak nejsem věřící, tak to zakřiknutí mám ověřené, takže klepu na hlavu, na dřevo i na ocel.

Vzpomínka na Ivetu Bartošovou...

29. dubna 2016 v 8:48 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Už jsou to na den přesně dva roky, co vznikly tyhle dva snímky. Fotila jsem na židovském hřbitově a měla jsem v duši tak zvláštní smutek. Myslela jsem na Ivetu Bartošovou, protože byl s ní a s Rychtářem natočený krátký šot. Kamera je zachytila na procházce a Iveta působila tak divně, byla strašně hubená tak trochu zmatená a Rychtář jí skoro nepustil ke slovu, na otázky pro Ivetu odpovídal sám a tehdy mě napadlo, jestli není Ivča nějak těžce nemocná.

29. dubna 2014 jsem se vrátila ze hřbitova a první co jsem udělala bylo, že jsem si zapnula počítač, abych si mohla stáhnout nafocené snímky a v tom jsem zaslechla v televizi, kterou měl manžel puštěnou tu strašnou zprávu.

Šeřík obecný (Syringa vulgaris)

Teď mám pocit, že šeříky tehdy vykvetly snad kvůli Ivetě, protože letos je u nás zatím jen náznak poupátek a loni tomu bylo stejně...

Klauni

28. dubna 2016 v 9:48 | pihovatá vopice |  KNIHY - FILMY
Docela jsem se na Klauny těšila, ale nějak mi ten film nesedl.

Možná to bylo mou náladou, mou momentální roztěkaností, nebo že jsem čekala něco úplně jiného, všechno je možné.

Hořkosladká komedie o trojici údajně výborných klaunů, kteří měli za mlada celkem velký úspěch mě prostě od začátku nebrala.

Tato trojice klaunů nemá v současnosti zrovna na růžích ustláno, i přes očividně dobře napsaný příběh jsem pořád cítila, že tomu filmu něco schází.

Ocenila jsem, že ač je film i o minulosti, ale převážně se odehrává v současnosti, moc se v něm nekritizuje bývalý režim což u nás bývá jinak docela běžné.

Zpočátku jsem sledování brala jako ztrátu času a chtěla jsem dokonce odejít, potom jsem si dala říct, a teprve asi od půlky mě trochu ten film zaujal, spíš jen kvůli tomu, že jsem pak už chtěla vědět jak to dopadne.

Nechci jen odsuzovat - docela dobře zapadly semtam humorné scénky do celkem dramatického příběhu, to musím pochválit, abych nebyla za úplnou škarohlídku.
Rozesmál mě Kaiser, když v nemocnici půjčoval spolupacientům po chemoterapii hřeben, aby si společně zavzpomínali na dobu, kdy měli vlasy i když nevím, jak bych to nesla sama. Líbilo se mi, že to spolupacienti brali s humorem.

I když komentáře byly rozporuplné, některým se tenhle film opravdu hodně líbil, jiným zase úplně naopak. Já bych asi zůstala se svám hodnocením někde uprostřed.

Že bych se ale ještě někdy k tomuhle filmu chtěla vrátit a podívat se na něj znovu, to myslím nehrozí.

Třešňové květy

27. dubna 2016 v 7:09 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
V pátek jsem si vyšla do sadu jen tak, úplně sama, vlastně jsem sama nebyla, měla jsem v kapse foťák a byla to nádhera...,



..., jen ty včelky chyběly.

Muslimský zubař

26. dubna 2016 v 16:26 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Tak mě před chvílí zaujal na Novinkách článek o nizozemském zubaři hrůzy, který rád lidem ubližoval, rád se díval jak lidé trpí. Něco podobného nás myslím v blízké budoucnosti díky paní Merkel a díky předešlé vládě taky čeká, protože s tímhle zubařem to bude asi stejné, jako s Pipem, který se narodil ve stájí a proto je to kůň. Pan doktor má myslím holandské jméno Mark van Nierop, s tím příjmením si nejsem už tak jistá, ale.....

Údajně tenhle pan "doktor" prý vyhrožoval, že pokud ho zavřou, sáhne si ve vězení na život a naznačil, že si podřízne hrdlo.


No a zrovna dneska jsem dostala do schránky takovou příhodnou fotečku, taky nějakého šikovného zubaře. Omlouvám se všem, kteří mají naplánovanou návštěvu u zubního lékaře, tedy i mému manželovi.

Pelargonium sidoides

26. dubna 2016 v 13:11 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Předminulý týden jsem si objednala dva muškáty, původně jsem chlěla jen pelargonium sidoides, až dnes jsem se dočetla, že se z kořenu téhle pelargonie vyrábí i kapky proti kašli.
Protože měli rostlinu jen v jednom obchodě a protože bylo poštovné dost drahé, pomalu jako čtyři rostliny, řekl mi manžel, ať si objednám ještě něco, aby se to poštovné vyplatilo.

Vybrala jsem si tedy ještě jednu pelargonium "Mrs. Ninon" a dneska konečně balíček dorazil. Zatím jsem je stihla jen rozbalit. Rozbalené rostliny ještě poupata nemají, ale určitě se pochlubím, pokud mi vykvetou.

Jinak nálada nic moc, na skalce mi zmrzl rozkvetlý žlutý rododendron (Rhododendron 'Golden Wonder'), myslela jsem, že mě klepne, když jsem to zjistila. Kroutila jsem nad tím chvíli hlavou a nechápala co se stalo, protože mráz nebyl tak silný, aspoň podle teploměru, ale asi byl dost silný na to, aby kvetoucí rododendron za jednu noc zlikvidoval.

Takovou jsem z květů měla radost, v pátek se ukázal první květ a zrovna bylo na focení příliš ostré světlo.
V sobotu vykvetl skoro celý do krásy a já se k focení nedostala a včera už byly květy zmrzlé.

Nejhorší je, že celá rostlina vypadá tak nějak divně,
že to možná nerozdýchá, listy jsou totiž podivně nahnědlé a skvrnité. Nechápu proč, jestli je to tím, že rododendron v době kdy kvete je nějak víc náchylný k chorobám, nebo k poškození celé rostliny mrazem. Je mi to moc a moc líto, takovou jsem měla radost, když jsem žlutý rododendron před třemi lety u nás sehnala.

Zmrzlo toho daleko víc, a zmrzly i květy ovocných stromů, takže letos u nás asi nebude žádné ovoce.

Mám ráda macešky

26. dubna 2016 v 8:26 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Nechápu, že jsem je celé roky brala jen jako hřbitovní květiny, ale teď už vím, proč se tak často macešky na hřbitově objevují. Jsou totiž krásné a docela dlouho vydrží, přežijí i mrazíky. V poslední době se objevuje tolik nových barev, a já bych je chtěla úplně všechny, což samozřejmě není i z finančních důvodů možné.


Tak tyhle jsem nedávno dostala a mají se k světu.

Cizrna, neboli římský hrách s uzeným tofu

25. dubna 2016 v 15:53 | pihovatá vopice |  O VAŘENÍ
Dneska jsme už podruhé vařili cizrnu s uzeným tofu a smaženou cibulkou. Není na tom nic těžkého, já složité zdlouhavé vaření nemám moc ráda. Obětuju se jen o víkendech, nebo když čekáme návštěvu.


Cizrna se propláchne, přes noc do druhého dne namočí a uvaří do měkka. Pozor, solí se stejně jako hrách až ke konci.

Na pánvi na troše sádla, nebo oleje, (my teď v poslední době používáme hlavně sádlo) se osmaží nadrobno nakrájená cibulka, té máme rádi docela hodně, když začíná zlátnout, tak se k cibuli přidá na kostičky pokrájené uzené tofu a nechá se taky trochu osmahnout.

Nakonec se smíchá cizrna s tofu a s cibulkou, může se dochutit, např. dosolit, nebo zakápnout sojovkou, ale my už sojovou omáčku z jídelníčku vyřadili. Zato do všeho teď cpu Tebi - lahůdkové droždí.

Kopřiva dvoudomá

25. dubna 2016 v 9:58 | pihovatá vopice |  O BYLINKÁCH
Kopřiva dvoudomá je asi úplně nejlepší prostředek na čištění krve, píše se, že má i dobrý vliv na slinivku. Působí proti zánětům močových cest.
Má též vysoký obsah železa, což rozhodně není vůbec k zahození a přijde mi, že je lepší užívat železo přirozenou cestou, než polykat předražené chemické pilulky.

Kopřiva je vhodná nejen na jarní očistu.
Moje známá dělá očistné kůry několikrát do roka a myslím, že ví, proč to dělá.
Vypadá mnohem líp, než její vrstevnice a tak jsem se rozhodla, že i já kopřivu vyzkouším.

Vzpomínám, že v pubertě jsem si odvarem z kopřiv proplachovala po umytí šamponem vlasy.

Nejen že mi zmizely lupy, ale zdálo se mi, že moje vlasy získaly tmavší odstín, měla jsem je původně tmavě hnědé a po nějaké době byly skoro až černé, a byl to moc hezký a hlavně přirozený odstín.

Kopřiva pomáhá prý i proti různým exémům a zánětům kloubů, na ty zase trpí manžel, uvidíme, jestli u něj kopřiva zabere.

Z mladé kopřivy se nechá připravit výborný špenát, a čaje. Z kopřivy naložená ve vodě je nejen hnojivo, ale postřik z takto připraveného výluhu odhání a ničí škůdce.

Zkrátka nevidím jediný důvod, proč kopřivu dvoudomou nevyužít, když je jí teď na jaře všude plno. Mám doma sušičku, tak brzy vyrazím do přírody a nasuším listy do zásoby. Zajímavá zjištění o účincích kopřivy zde