Leden 2016

Další větrná noc

31. ledna 2016 v 7:57 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Další větrná noc, řekla bych téměř k nepřečkání. Opět klapání střešních tašek, opět prudké poryvy větru, při kterých se stromy ohýbaly, ty menší skoro až k zemi.

Včera jsem se dočetla u jedné známé, že jim na skalce pomaličku začínají rašit sněženky.
Honem jsem proto šla obhlédnout naší zahrádku a všechna ta místečka, kde sněženky a bledule mám zasazené. Bohužel, u nás se zatím neděje nic, co by blízkost jara ohlašovalo a asi je to dobře.
Poupata má jen zimolez kamčatský, jinak též kamčatská borůvka, ale to se nedá počítat, protože náznaky u něj byly už počátkem prosince, holt to má zimolez nějak popletené.

Váhově jsem na tom stejně, protože včera byl
k obědu vepřový guláš s domácími houskovými knedlíky. Uvařila jsem víc, takže budeme mít ten stejný oběd i dneska a já se zase neudržím a naložím si min. čtyři knedlíky s tím, že to vycvičím, vychodím a pak si dáme pivo. Jenže pokud bude počasí větrné, zůstanu doma tak, jako tomu bylo i včera.

Oranžový ibišek

30. ledna 2016 v 16:43 | pihovatá vopice |  FOTOALBUM
Tak jsem si dneska udělala rubriku na fotky.


Záměrně jsem totku otočila, protože se mi zdá takhle hezčí.

Abych zaměstnala mysl, tak plánuju

30. ledna 2016 v 8:20 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Už druhý den u nás fouká tak moc, že je to až nepříjemné a před malou chvílí vydali dokonce varování, protože bude ten vítr ještě zesilovat.

Špatně se kvůli tomu větru spalo, na střeše klapaly tašky, a při každém silnějším poryvu jsem měla strach, že střecha uletí, nebo že se zlomí některé stromy na zahradě.

Těším se na jaro, listuju v katalogu od Starkla a vybírám, jen tak, co všechno bych si koupila, kdybych mohla a kdybych na to měla.
Přemýšlím jaké rostlinky letos vyberu do truhlíků, přemýšlím jaké bylinky si pořídím. Zvědavá jsem na jahůdky, které jsem si napodzim donesla z jedné procházky, protože je někdo vyhodil v lese a mě jich bylo líto, tak jsem je zasadila u nás.

Chtěla bych si vysadit měsíční jahůdky, a teď je asi ten pravý čas, musím se poptat po semínkách.

Určitě si koupím semínka šruchy, tu mám moc ráda, chtěla bych motýlí keř a najde se toho do jara určitě mnohem víc. Začínám si střádat korunky do prasátka, abych si mohla splnit některá přání

Zapomenuté housle

29. ledna 2016 v 15:59 | pihovatá vopice |  KNIHY - FILMY
Povídkovou knihu Heleny Procházkové Zapomenuté housle někdo odložil v zádveří před vstupem do knihovny. Docela mě lákala i obálkou, a byla, vlastně stále je jako nová a tak jsem si jí "půjčila".

Je to takové příjemné čtení, balzám na duši i nervy v dnešní rozporupné době. Zkrátka takové milé čtení do postele, řekla bych.

Krásně se mi po četbě usínalo, kdybych si jí měla koupit, asi bych váhala, ale dvě povídky z deseti se mi líbily opravdu hodně. Kupodivu to nebyla ta po níž kniha nese název. Zapomenuté housle bych zařadila asi až na třetí místo.

Nejvíc se mi asi líbila povídka vzpomínky na Mag a na druhé místo bych dala povídku s názvem Lukrécie.

Nechci tím ublížit ostatním sedmi povídkám, každá má něco do sebe, každá něčím zaujme a zachytí se v paměti a to, že se zachytí, to myslím svedčí o tom, že celá kniha stojí za přečtení.

Někdy se mi stává, že dočtu knížku a za týden se musím podívat o čem vlastně byla. Je to zvláštní, protože některé knížky si člověk pamatuje už napořád.

Zase jí odnesu při nejbližší cestě zpátky do knihovny, aby se povídkami potěšil i někdo jiný.

Konečně

29. ledna 2016 v 6:19 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Dneska ráno váha opět naznačila, že se konečně začíná něco pozitivního dít, musím však být stále ve střehu.

Nesmím si říkat jako minule, že když se váha dostala pod 75 kg tak si můžu přidat ještě druhý krajíc chleba, protože mám na něj hroznou chuť a ono to přece nějak dopadne. Ten jeden chleba přece vychodím, vycvičím, vysportuju raz-dva.

Odřekla jsem si k snídani chleby se sádlem, nahradila jsem je tím, co je na obrázku.

K obědu byly pečené brambory a na nich rozpečený camembert. Těch brambůrků, něco na způsob domácích hranolků bylo celkem dost. To jsem tedy neuhlídala, ale nevzala jsem si tatarku,
i když jsem na ní měla chuť.

Místo svačiny jsem si včera vzala 2 plátky šunky a rajče, místo večeře jsem měla opět jen 1/4 l kefíru z tibetské houby. A dnešní váha 74,8 kg

Asi jsem nějaká natvrdlá

28. ledna 2016 v 10:27 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Asi jsem nějaká natvrdlá, nebo mám dlouhé vedení, ale některé věci prostě nechápu. Stále se do Evropy hrnou v hustých řadách muslimové, a není nikdo, kdo by je zastavil. Politici se dohadují o nesmyslech, nikdo však nezasáhne, všechno mi to připadá jako nějaké divadýlko, nebo zastírací manévr.

Zrovinka včera jsem někde zahlédla, že jen za necelý leden přivandrovalo 44 000 imigrantů a teď nevím, jestli je toto číslo jen pro nějaký konkrétní stát, např. Řecko, nebo jsou to uprchlíci pro celou Evropu. Ještě jsem zase jinde četla, že udaný počet se záměrně až o dvě třetiny snižuje, zamlčuje, aby v nás nevyvolával paniku.

I tak je to číslo šíleně vysoké, a každý den se dozvídáme, jak se muslimové v Evropě chovají. Když pominu vánoční osahávání a znásilňování. Před pár dny jeden mladistvý ubodal tuším ve Švédsku mladou ženu, dneska zase narazím na Parlamentních listech na jejich nemožné chování, prý ve veřejných bazénech masturbují a s odpuštěním i serou. Výraz kálení, který je použitý mi k těm parazitům nějak nesedí.

Taky jsem zaslechla včera ve zprávách mladého uprchlíka, který se jaksi podřekl, tvrdil, že kdyby měl 35000 korun, tak by se přeci do Evropy nestěhoval. Ani zmínka o násilí, ani zmínka o válčení, ale pouze o penězích, které jako imigrant očekává.
A dobré bylo když jsem na internetu narazila na článek, v němž se píše, že evropské sociální dávky mají od jejich Alláha.

Tak zase až za rok

28. ledna 2016 v 7:22 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Konečně jsem se odhodlala a odstrojila nejen stromeček, ale i borové větve ve váze.Chtěla jsem to udělat už před pár dny, ale pak jsem si to zase rozmyslela.

Teď už to bylo nevyhnutelné, jehličí se ze stromečku přímo sypalo, a uklidíla jsem i vánoční svícny, stejně na parapetech překážely.

Vánoce už nám teď připomíná jen venkovní stromeček našeho souseda. Je to krásně rostlý smrček a kromě pěkných ozdobiček má na sobě i hodně elektrických svíčiček, a ty svítí tak intenzivně, až to není příjemné. Docela bych uvítala, kdyby soused stromek odstrojil, protože mi šajní celou noc do pokoje. I přes závěsy mě to docela ruší.

Nejsem stěžovací typ, nikdy bych to sousedům neřekla, když je to samo nenapadne nechci jim kazit radost, ale vážně bych byla ráda, kdyby si vánoční venkovní výzdobu už konečně schoval na příští rok. A docela se děsím co bude, až ten jejich smrček pořádně povyroste.

Včerejší vítr přivál déšť a taky nezvyklé teplo, dnes ráno jsem mrkla na teploměr a musela jsem si protřít oči, jestli mě neklame zrak.
No zrak je zdá se v pořádku a na teploměru vidím 10°C.

Měla bych si vzít příklad

27. ledna 2016 v 6:28 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Na dnešek se mi špatně spalo. Prášek jsem si vzít nechtěla, už jsem nějakou dobu "čistá" a tak to nechci přerušit.

Asi ve 2 hod. už jsem byla totálně vzhůru a co teď? Nechtěla jsem vstávat, abych nebudila ty, kterým se spí dobře a tak jsem si v posteli pustila potichoučku rádio a poslouchala.

Napřed písničky, pak nějaké povídání o Hrzánovi, taky pořad Oldies, tuším z Ostravy.

Najednou jsem měla poslouchání docela dost, ale jsem ráda, že jsem rádio nevypnula, protože po starých deskách byla repríza Koktejlu s panem profesorem Rajko Dolečkem. Vůbec jsem netušila, že ještě ordinuje, že je tak čiperný, že mu to tak báječně myslí. Oslavil v červnu
už 90. narozeniny, je vlastně jen o pár dnů mladší, než by byla moje maminka, která už tady 13 let není. On má tolik elánu, tolik plánů, tolik zájmů a já? Já mám hlavně internet a sezení na zadku. Když vyprávěl, jak si od mládí drží stále stejnou váhu 69-71kg, tak jsem se za sebe až styděla.

Rajko Doleček praktikuje vynechání večeře, pokud jen maličko začne nabírat, a vezme si jen kousek ovoce, třeba jablíčko, mandarinku, nebo banán. Tohle bych si měla pamatovat, ale hlavně se nepřejídat, nejíst uzeniny, tučná jídla a sladkosti, a nesedět, chce to dostatek pohybu.

Kéž by to bylo pro mne nakopnutí, chci tomu věřit, pan profesor mimo jiné zmínil, že jakmile mu hůř zapíná kalhoty, okamžitě přestává večeřet.

Po sněhu ani památky

26. ledna 2016 v 14:11 | pihovatá vopice |  DENÍČEK
Od rána nám neteče voda, a protože to byla havárie, neupozornili nás dopředu a tudíž jsme se nemohli vodou předzásobit.

To by člověk neřek', jak taková voda schází, ještě že jsme měli ve sklepě pár lahví vody balené a mám i vlhčené ubrousky, aspoň na ruce, ale vodu stejně nenahradí, není to prostě ono. Mám takový divný pocit, potřebuju se i vysprchovat, protože jsem to ráno nestihla. A nechce se mi ani do obchodu, cítím se divně.

Na váhu jsem se radši ani nepostavila, včera jsem snědla navíc mezi jídly hrst vlašských ořechů a asi tři kivi, procházka nebyla, a nebylo ani cvičení. Bolel a stále mě bolí celej člověk protože se tou změnou tlaku a a změnou počasí cítím absolutně nemožná.

A po sněhu už není ani památky. I ptáci jsou divní, od rána se neukázali, možná si myslí, že konečně nastalo jaro a tak mají jiné starosti a až všechno začne pučet, přijde další mrazivé počasí. Fakt už je to divný, co se děje. Nic mi nepřijde normální, ale musíme si zvykat, protože bude hůř.

Místo opencard Lítačka?

26. ledna 2016 v 6:25 | pihovatá vopice |  ZAMYŠLENÍ
Jestli to má být retro název, tak je to špatně, protože v Praze nikdy lítačky nebyly. Pokud si dobře vzpomínám, vždycky to byly tramvajenky, nebo jízdenky síťové, a těm se říkalo sítěnky.

Lítačka pochází z Moravy, nedivím se pražanům, že se kvůli lítačce bouří, je to jako kdyby v Brně nutili brňanům místo šaliny a v Ostravě místo tramvajky naší pražskou tramvaj.